Stránka:Počátky slovanštiny.djvu/111

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována
Pl. 1. lòpome, kỳbome
2. 1òpote, kỳbote atd.

Praeterita končí se všeeka (v první osobě) na au.

Sg. 1. bégau gélbējau lòpjau kỳbojau
2. bégai gélbējei lòpei kỳbojei
3. bégo gélbējo lòpē kỳbojo

Ostatní osoby uhodneme: bégova my dva jsme běželi, bégota vy dva jste běželi, bégome běželi jsme, bégote běželi jste atd.

Futurum je nám již známo: bégsiu, gélbēsiu, lòpysiu, kỳbosiu.

V litevských slovnících uvádějí se slovesa ve čtyřech hlavních tvarech, na př. vedù (vedu), vedżaù (z vedjau) vedl jsem, vèsiu (psáno místo ves-siu z ved-siu) povedu, vèsti; imù (jmu, beru), ēmjaù vzal jsem, ìmsiu vezmu, ìmti vzíti; mataù vidím, maczaù (z matjau) viděl jsem, matỳsiu uvidím, matỳti viděti; einù jdu, ejaù šel jsem, eìsiu půjdu, eìti jíti.

Mužská podstatná poznáme po koncovce -as, -is (gen. o), -ys, us, -ů; ženská se končí na -a, -ē, -is (gen. es). Středních a-kmenů litevština nemá: pivo = pyvas.

Litevština má mnoho u-kmenů, t. j. kmenů na u jako sunù-s (syn). V následující deklinaci