Stránka:Počátky slovanštiny.djvu/101

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


Počátky litevštiny.

Litvané jsou podle Šafaříka (Národopis) kmen původem, jazykem a povahou Slovanům nejpříbuznější. Sídla jejich prostírají se okolo velikého záhybu východního moře. Všech Litvanů počítá Šafařík roku 1842 okolo 2,380.000, z nichž veliká většina, totiž 2,224.000 do Ruska a toliko 156.000 do Pruska náleželo.

Litevština má troje hlavní nářečí, staropruské, litevské a lotyšské (Lotyšové bydlí všickni v Rusku). Nejdůležitější z nich je litevština.

Litevština nebyla nikdy veřejným (státním) jazykem. I v dobách rozkvětu litevské moci byla tu ruština jazykem úředním, od počátku pak 16. stol. polština. Na jazyk spisovný povýšena jest teprve koncem 16. století a to překladem katechismu. Litevština honosí se starou národní poesií; četné národní písně (dainy) povstávají podnes. První je odporučil literárnímu světu