„Jakou to psinou dáváte se zde poličkovati?“ vzkřikl Felix rozpálen.
„Měj se na pozoru, milý příteli!“ prohodil mladý hrabě, prohlížeje si hocha od hlavy patě.
„Mluv tak se svým skotákem, nikoli se mnou, nikoli se — —“
Hlas mu selhal.
„Chceš bití?“ zeptalo se hrabátko.
Kruh se rozevřel a ustoupil.
„A ty?“ skočil Felix ku předu. Pojednou se však přemohl a zastrčil ruce do kapsy.
„Bití ode mne bylo by pro tebe tuze dobré! Ale já dám tě zbíti!“
A obrátiv se ostatním:
„Řežte ho!… Nuže? Urazil vás. Neškodí vám to? Urazil i mne. Znáte mne. Nuže?“
Jeho slovy, jeho pohledy ponenáhlu se rozkývávali. Patřili jeden na druhého a lokty zkoumali své cítění: a náhle všichni najednou vrhli se na útočníka, jenž dotkl se jich velitele. Skácel se; jich úspěch je rozplameňoval. Felix opřel se o zeď a přihlížel.
„Dost! Krvácí!“
A později:
„Nyní opět se snášejte!“
Ohromený nováček přijat do stádce a učil se poslouchati se stádcem.
Felix cvičil své druhy. Ten, na něhož zvolal: „Ať žije!“ měl v šíleném spěchu zmizeti; a na
