nější než jakákoli jiná. Vyměnili jsme několik chladných slov. Mezitím byl mi ohlášen příchod kněžnin, i vyšel jsem jí vstříc nikoli bez překvapení. Vstoupila jednou či dvakráte ve společnosti přátel do malého domku, kterýž obýval jsem tehdy u západní brány. Pln neurčitých, blouznivých nadějí zdobil jsem od několika neděl svůj příbytek jako k jejímu uvítání, proměnil jsem pokoje v květinovou zahrádku, jako bych tím chtěl připravili vjezd štěstí. Když stála mezi mnou a Desjeantesem, napadlo mne pomyšlení, že vše je opět na témže místě, jako tehdy ve Vídni, jedině vůně neposkvrněné náklonnosti že vyprchala a zklamaná vášeň stala se němým svědkem.
Kněžna pravila, že přišla proto, by mne požádala o vyvrácení kolujících zpráv o jejím brzkém odjezdu. Doslechla se prý, že na její počest má být pořádána večerní slavnost u ministra ze St. a nechce nikomu působiti marné námahy. Neopustí prý nikterak nazítří města, ba následkem poznovu se vyskytnuvších překážek zdejší jich pobyt může se protáhnouti ještě na několik neděl a s cesty do Paříže možná že vůbec sejde.
Hladila neklidnou rukou kytici stojící ve sklenici na stole, i nabídl jsem jí ji při odchodu. Slyšeli jsme zapadnouti mřížová vrátka dvoru i drkotání kol vzdalující se její kolesy. Ihned potom opustil mne Desjeantes a několik oka-
