Po úctyhodném vyslechnutí tohoto výroku uklonil jsem se dosti jím dotčen a s divnými myšlenkami jsem odcházel. Nikoli proto, že bych snad byl až posud choval naději dosíci pomocí ženských pletek cílů své ctižádosti a na křídlech Amorových dáti se vznésti výšinám úředních výsledků. Právě naopak, měl jsem o důležitosti poslání, která mi mezi tolika slavnostními hosty zjednala občanských práv, snad až přehnané představy, takže jsem se nestrachoval ničeho více, než abych se neztratil ve společenském šumu. Přebohatý ženský půvab, jímž denně byl jsem tam obklopen, nezdál se mi být nepodezřelým, a byl jsem pevně odhodlán vyčkati se zbraní u nohy.
Postřehli jste, mladí přátelé, že mnoho mladické lehkomyslnosti způsobí méně škod než je s to tak učiniti špatný výpočet. Ježto vzdaloval jsem se všeobecně společenských vyzývavostí ženského světa, jež uváděly mne jedině v povrchní a neškodnou roztržitost, byl jsem tím jistěji určen tomu, padnouti v oběť oné, v jejíž okruh hnal mne osud. Byla jí kněžna Teréza Foscolini-Wintersteinová, již ještě dnes nerozpakoval bych se prohlásiti za nejkrásnější ženu století. Nenamítejte, prosím, ničeho! Směl jsem v Londýně políbiti ručku lady Hamiltonové, viděl jsem tančiti Fanny Elslerovu, měl jsem u madame — leč čemu dále přirovnávati něco, co se nedá vůbec přirovnati. Znáte
