Kupec poděkoval starcům, jižto mm blahopřáli loučíce se s ním a jdouce každý svou cestou. Kupec vrátil se domů, kde ho radostně vítaly žena i dítky, s nimiž blaženě pak žil ještě dlouhá leta.
Tři kaluděrové[1].
Jednoho dne stál na trhu v Bagdadě posluha opřen o svůj koš, když tu přiblížila se k němu vznešená paní v nádherném oděvu, jež mu pravila: »Vezmi koš svůj a následuj mne.« Posluha s radostí učinil, co mu bylo poručeno, i následoval paní až k jednomu domu, u kterého se zastavila.
Když byla pak zaklepala na dveře, vyšel starý křesťan, jenž jí podal nádobu s vínem, jež ona zaplatila i vložila do koše nosičova. Potom šla dále ku krámu ovocnáře, kde nakoupila nejkrásnějšího ovoce vzácného, okurek, pomorančů, květin vonných, růží, falek a jiných, což vložila do koše a zastavivši se u řezníka, dala si odvážiti deset liber masa skopového, pak i ještě nakoupila uhlí a vše to dala do koše.
Na to v jiném krámě ještě koupila rozličné cukroví a vše to dala nosiči, jenž pravil: »Kdybych byl věděl, že tak mnoho budeš kupovati, byl bych vzal s sebou i velblouda nebo mezka.«
Ona se usmála i šla ke kořenáři, kdežto nakoupila koření a věcí vonných, což také dala nosiči, načež ubírala se domů. Zastavila se před domem nádherným a zaklepala na vrata, zlatem hojně ozdobená.
Hnedle otevřela jim ženština mladá, sličná, i vešli do nádherné a veliké síně, v nížto na konci nalezal se trůn, potažený atlasem a zdobený perlami, jako lískové ořechy velikými.
Na něm seděla žena, jež uzřevši přicházející, vstala i šla jim vstříc. Ženy pomohly nosiči složiti koš, vybraly z něho věci, srovnaly je a pak zaplatily nosiči.
Ten přijav peníze zastavil se a divil, že nevidí žádného muže a přece tolik zásob vína, masa, ovoce, květin a svíček.
Jedna z ženštin povšimla si ho i pravila: »Co tu ještě děláš? Snad se ti zdá tvoje mzda malá? Sestra moje přidá ti ještě dukát.«
»Nežádám-větší mzdy,« odpověděl nosič, »jen se divím, že tolik zásob je nakoupeno a pouze tři ženy tu jsou. Přece víte, že veselá společnost čítati musí aspoň čtyry členy. Poněvadž jste jen tři, máte zapotřebí čtvrtého a ten musí býti muž.«
- ↑ Potulní, žebraví mniši, zejmena v jihovýchodních zemích.
