Potom jí vypravoval. co se mu přihodilo s duchem a že mu přísahou slíbil, že po roce se vrátí, by se dal zabiti.
Žena i dítky bědovaly velice a plakaly celý den.
Druhého dne jal se kupec rozdělovati jmění své, zaplatil veškeré dluhy a dával hojné almužny chudým, by se za něj modlili.
Potom zavolal svědky, propustil na svobodu otroky, učinil závěť a tak po celý rok uváděl věci své v pořádek.
Když pak nastal čas, chystal se na cestu, oblekl rubáš a loučil se s rodinou svou.
Plakali všickni; on pak pravil: »Jest to dopuštění boží, člověk pak určen k tomu, by zemřel.«
Potom vsedl na zvíře své a cestoval dnem i nocí, až přibyl k zahradě, Bylť uplynul právě rok. Usadil se na místě, kde byl datle pojídal, i čekal plače, až se objeví duch.
Tu přiblížil se k němu stařec, jenž vedl gazelu na řetěze, i pozdravil ho. Kupec opětoval pozdravení a stařec tázal se ho, co dělá na tomto místě okouzleném, kde zlí duchové provádějí svoje rejdy. Kupec vypravoval mu příhodu svou s duchem.
Stařec podivil se velice a pravil: »Tys velmi poctivý člověk.«
Usadil se vedle něho řka: »Neodejdu odtud, pokud neuvidím, jak se ti povede s tím duchem.«
Sedíce tu hovořili pospolu. Zatím přiblížil se k nim jiný stařec s dvěma černými psy, jenž je pozdravil a tázal se jich, co by tu dělali, a když se dozvěděl příčiny jejich prodlévání tuto, divil se nemálo, že kupec splnil tak věrně svou přísahu, a pravil: »Také já neopustím toto místo, pokud se nedozvím, jak se to skončí s kupcem a duchem.«
Kdežto mezi sebou hovořili, přiblížil se opět jiný stařec s hubeným mezkem; pozdraviv je tázal se: »Co činíte tuto a proč jest kupec tak zarmoucen?«
Oba starci mu pověděli vše, i to, že chtějí věděti, jak se věc skončí.
Uslyšev to stařec, pravil: »Také já neopustím toto místo, pokud se nedozvím, jaký to vezme konec.«
Usadil se k nim a hovořili vespolek. Pojednou uzřeli veliký mrak prachu v poušti; duch objevil se, maje břitký meč v ruce, a blížil se k nim.
Když byl u nich, chopil kupce za levou ruku řka: »Povstaň, bych tě zabil.«
Kupec plakal; oni tři starci pak plakali a naříkali také.
Onen stařec, jenž měl gazelu s sebou, přistoupil k duchu a políbiv mu ruce i nohy pravil: »O mocný králi duchů, povím-li ti, co se mi přihodilo s touto gazelou, a shledáš-li že to podivnější, nežli co se stalo tobě s kupcem, zdali mu odpustíš třetinu viny?«
»Milerád,« odvětil duch.
Stařec pak jal se vypravovati takto:
