1831) ve Vídni, František Martin Pecháček (1763—1840) v Karlsruhe, violoncellisté Ignác František Mára, (1709—1784) V Berlíně, Josef František Krystián Smrčka (1766—1793) v Paříži a v Londýně, Antonín Kraft (1750—1820) ve Vídni, František Jan Šťastný (1774—) v Mannheimě; virtuosové na roh Karel Houdek (1721—1800) v Drážďanech, Jan Stich nazván Punto (1746—1803) v Paříži, zemřel při své návštěvě v Praze, slavný klarinetista Jan Josef Beer (dle matriky křestné Pehr, 1744—1811) v Berlíně, slavný harfenista Jan Krumpholz (1745—1790) v Paříži, skladatel a pianista Leopold Antonín Tomáš Koželuh (1752—1818) ve Vídni, skladatel a nejslavnější virtuos na klavír Jan Ladislav Dusík (1761—1812) v Paříži.
Co pěvci proslavili se mimo jiné Benedikt Žák (psán též Cziak, Schak a Ziack 1758—1826) tenorista při dvorní opeře Mnichovské, Bedřich František Hurka (1762—1805) tenorista při dvorní opeře v Berlíně.
Řada umělcův uvedených dala by se snadno rozšířiti jinými ještě jmény, již buď v domově, nebo v cizině v oboru hudebním působili se zdarem a zvučného dosáhli jména; ale již počtem vytčeným dostatečně jest ukázáno, že země česká zplodila neobyčejné množství umělcův různého směru i různé dokonalosti, že právem nazvána jest zemí nejhudebnější. Avšak následkem tohoto jednostranného pěstování hudby zanedbány veškeré ostatní obory a ani v oboru hudebním nevyšinuli se pěstovatelé její k činnosti samostatné, poněvadž hudba pěstována dle vzoru cizího pouze z ohledův praktických na základech širokých ale mělkých, nebylo však účelův vyšších, ani snahy ideální. Čechy staly se zásobárnou, odkud vycházelo množství vynikajících instrumentalistův, již naplňujíce kapely zahraničné, v živlu cizím zanikli, domácímu umění však valně neprospěli.
Skladatelové čeští pěstovali přede vším obor hudby církevní, v němž prosluli Zelenka v Drážďanech, Tůma ve Vídni, Brixi v Praze, v oboru tom však vůbec nebylo lze vypěstovati hudbu rázu národního, poněvadž byla to hudba všeobecná, katolická.
V oboru dramatickém dosáhli největšího uznání Mysliveček v Italii a Jiří Benda v Němcích, jichž skladby vzbudily obdiv i nadšení, brzy však zanikly v zapomenutí; ostatní skladatelové doma i v cizině rozmnožili skladbami svými literaturu hudební, nevyšinuli se však nad prostřednost a k rozvoji samostatnému nedospěvše, splynuli se skladateli cizími a skladby jejich překonány jsou skladbami umělcův zahraničných.
