7. kapitola
Flétny, zobcové flétny
(Sciagraph: col. IX.)
Zobcové flétny (latinsky Fistula, Italové ji nazývají Flauto, Angličané Recordor mají ve všech hlasech a v každém tělese sedm dírek vpředu a jednu vzadu. Neboť přestože vpředu zcela dole jsou dvě dírky vedle sebe, jsou tyto obě pro stejný tón a jsou tam obě pouze proto, že někteří hráči používají dole levou, někteří ale pravou ruku. Z toho důvodu tedy musí být jedna z obou těchto dírek ucpána voskem.
Největší flétny nedají běžně víc než 13. tón. U malých lze, jsou-li dobré, mít i 14. tón. Mimořádně ale mohou někteří dovední hráči vystoupit ještě o 4 tóny, případně i na 7. tón nad uvedený 13. či 14. tón. a to jsou, jak bylo ukázáno v 1. kapitole, falsetové hlasy.
Jak četné jsou ale druhy a hlasy zobcových fléten a všech jiných nástrojů (o nichž je řeč v tomto traktátě), lze vyčíst z výše uvedené tabulky a z 1. kapitoly. K vůli důkladnějšímu zpravení však jsem chtěl připojit osmero druhů zobcových fléten i zde:
