Stránka:POLÁČEK, Karel - Židovské anekdoty, 2nd edition.djvu/75

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována

Vyptává se mladý žid učeného profesora ze židovské školy na různé záhady náboženské, a je mu divná jedna věc: „Jak to přijde, že rabín má děti. Vždyť přece nedělá nic jiného než studuje písma.“

„To ti mohu říci. Večer, když studuje a je už moc unaven, přistoupí k němu čtyřicet tisíc andělů. Dva tisíce z nich ho vezmou za hlavu, dva tisíce za nohy, dva tisíce za ruce a pak ho odnesou do postele k jeho manželce.“

„A co těch ostatních čtyřiatřicet tisíc andělů?“

„Ti ho musejí tahat z postele ven.“


To bylo ještě za války, když se pořád odvádělo. Potkal Bloch svého přítele Lengsfelda.

„Co jsi tak smutný, jako kdyby ti někdo umřel?“

„Proč bych neměl být smutný. Musím k odvodu.“

„A k vůli tomu si děláš starosti?“ povídá pan Bloch a začal ho filosoficky těšit: „Nesmíš si to připouštět a dělat to horší než to je. Podívej se: Půjdeš k odvodu. Dobře. Jsou možné dvě věci: buď tě odvedou nebo tě neodvedou. Když tě neodvedou, je to dobré. Když tě odvedou, jsou možné dvě věci: Buď tě pošlou na