Přeskočit na obsah

Stránka:POLÁČEK, Karel - Židovské anekdoty, 2nd edition.djvu/74

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Pan Lederer je hluchý jako poleno. Přiložil si dlaň k uchu a otázel se: „Co je?“

Lupič povýšil hlas: „Povídám: Peníze nebo život!“

„Jak?“ nechápal pan Lederer.

Lupič zahulákal panu Ledererovi do ucha: „Dávejte pozor. Slabikuji: „P“ jako Pavel, „e“ jako Emil, „n“ jako Nathan…“

Potom mávl rukou a zoufale zaúpěl: „To jsou dneska kšefty!“ A nechal pane Lederera panem Ledererem…


Jistý pan Weinstein obdržel telegram: „Tvoje tchyně zemřela. Pohřeb ve středu.“

Pan Weinstein odtelegrefoval: „Souhlasím.“


Potká pan Eisenschimmel pana Mayera a lekne se, neboť Mayer si vypůjčuje rád od kdekoho.

„Zrovna na ně myslím, pane Elsenschimmel.“

„Co má být?“

„Jestli byste mi mohl půjčit dvacet korun?“

„Dvacet korun, říkáte? Počkejte… Opravdu, nemám u sebe náhodou peníze.“

„A doma?“

„Doma? Děkuju… všechno zdrávo. Na shledanou, pane Mayer.“