dou plakat všichni příbuzní, známí, celá, obec i sluhové — ale bude stát 1000 Kč.“ Žena běduje, že je to moc drahé. Rabín jí odvětí pomaleji: „Tedy budu míti řeč, že budou plakat příbuzní a známí — a bude stát jen 500 Kč!“ Žena však ještě běduje, že je chudák vdova a nic nemá. Rabín najednou zvážněl: „No, víte, já vám mohu udělat řeč za 250 Kč — je pěkná, ale má trochu humoristický nátěr!“
Jedna židovská o křesťanech:
Po převratu šéf fy Veilchenbär & Sohn se rozhodl, že za změněných poměrů, když teď bude všecko české, musí se firma také přizpůsobit a aspoň částečně doplnit personál křesťany a Čechy. A tak přijali jednoho českého cestujícího, nějakého pana Pivoňku. A když ho posílali na první tůru, zavolal si ho šéf a dal mu tyto důkladné instrukce:
„Tak kouknou, pane Pivoňko, oni pojedou na tůru. To udělaj takhle: ráno v půl šesté vstanou, nasnídají se a půjdou na Wilsonovo nádraží. Tam si koupějí lístek do Mladé Boleslavě. Zeptaj se někoho, do kterého vlaku si mají sednout, a pak pojedou. V Mladé Boleslavi vystoupnou z vlaku, půjdou z nádraží do města, tam je na náměstí hotel „Věnec“. Tak tam pů-
