vidí. že Cohenovi se dobře vede, že zbohatl, a tak když seděli u večeře a pak si pokuřovali a popíjeli, řekl náhle:
„Jestli pak jsi nezapomněl, Otto, na ten malý pakatýlek, co jsem ti půjčil před dvaceti lety?“
„Jaký pakatýlek?“ opáčil Cohen.
„No, těch 800 franků, než jsi jel do Paříže.“
„Máš pravdu, už si vzpomínám.“
„Nemyslíš, že teď, když se ti dobře vede, bys mi je mohl vrátit?“
„Poslechni Löwy,“ rozčílil se Cohen. „Ty jsi můj přítel, viď? Tak si pamatuj, co ti řeknu. Nikdy — rozumíš? — nikdy ti nevrátím ty peníze, dokud vy nám nevrátíte Alsasko-Lotrinsko!“
Sešli se za války dva židé v zákopech a začali si vypravovat. jak se na tu vojnu dostali. Vyšlo najevo, že se dali oba na vojnu dobrovolně.
„Já jsem svobodný, nikoho nemám, vojna se mi líbí… a tak jsem šel na vojnu. A proč ty?“
„Co ti budu vypravovat. Já jsem ženatý a rád svatý pokoj, a tak jsem šel na vojnu.“
V Dunajská Středě na Slovensku umřel žid. Vdova jde k rabínovi a prosí ho o pohřební řeč. Rabín je nadšen: „Já vám udělám řeč, že bu-
