nom jmenují… Musí to být právě z Tarnopole?“
„Kam jedete, pane Löwy?“
„Já? Do Prostějova.“
„Poslyšte, pane. Když vy mi řeknete, že jedete do Prostějova, jedete jistě do Olomouce. Já ale vím, že jedete do Prostějova. Tak proč lžete?“
Pan Spitz pochoval manželku. Večer po pohřbu navštívil jej pan Reich, aby jej potěšil. A zastih jej, kterak laškuje s guvernantkou. „Ze se nestydějí, pane Spitz,“ rozhořčil se, „takový člověk… Včera pochoval ženu a tadyhle…“
„Vím já, co dělám ve svém nezměrném bolu?“ odpovídá pan Spitz.
„Tak jsem vám byl v Africe,“ vypravoval pan Grünhut, „a jak jsem byl v té Africe, tak co. Řekl jsem si, že půjdu na hon lvů. Dobře. Vyšel jsem si do pralesa, a najednou slyším z houštiny šramot. Střelím, a co byste řekl? Šest lvů leží tam, já vám říkám zabitých.“ „Šest? Není to trochu mnoho?“ „Tak řekněme pět. Já to tak akorát nepočítal.“
