divu. Konečně jeden z nich, ukazuje na náhrobek, praví závistivě: „Ti si žijí!“
Rok uplynul a pan Barches se odvážil do lázní. V lázních v sousední vaně uviděl jakéhosi Slovana, dlouhého blondýna s ohrnutým nosem. Barches se pokorně skrčil, neboť se obával, že jej bude neznámý antisemita insultovat.
Slovan ae vykoupal, vystoupil z vany, aby se osušil. Barches jej změří od shora až dolů. Najednou praví radostně: „Prosím vás, kdy máme letos Den smíření?“
Perlmutter má si vzít slečnu Irmu.
„Irmu si chceš vzít?“ ptal se jej pan Potasch, „ta měla přece poměr a půl Tarnopolem.“
„No, a když…? Ostatně, jak je velká celá Tarnopol…?“
Popper se řítí zběsile ulicemi. Najednou narazí na svého známého.
„Kam pak běžíš?“ „Ale k doktorovi. Zena se mi ňák nelíbí.“
„A jejej! To jdu s tebou. Moje se mi už dávno nelíbí…“
