si ke mně účetního, já mu vyplatím těch tisíc korun na dřevo a přidám mu pár facek.“
„Totiž, abyste mi rozuměl. Já bych mu byl takhle psal, kdybych měl těch tisíc korun…“
Pan doktor Kohn je starý mládenec. Jeho přátelé ho přemlouvají, aby už jednou do toho praštil.
„To jsou samé hezké věci,“ povídá, „ale já si dovedu takové živě představit. Ráno vstanu, žena sedí doma. Jdu do ordinace, jsem tam několik hodin, přijdu domů — žena tu sedí. Pak jdu na návštěvu k pacientům. Vrátím se domů, ona tu pořád sedí. A nejde pryč a nejde pryč, kdyby ji hrom vzal…“
Jeden ženich prohlásil, že nekupuje zajíce v pytli. Chce vidět nevěstu, jak ji Pánbůh stvořil. Její rodiče bojují těžký boj. Ale protože jde o velmi dobrou partii, dali konečně své svolení.
Ženich pět minut prohlížel zádumčivě svlečenou nevěstu a pak prohlásil resolutně: „Já si ji nevezmu. Její nos se mi nelíbí!“
Starý pan Bruckner musel jet parníkem z Terstu do Benátek.
