Artur Katz je, chudák, úplně slepý. Ale přesto miluje ženy a zejména ženy bytelné, vnadné, mohutných a tučných tvarů. Tak mu našli nevěstu takové jakosti.
I přivedli ho do domu nevěsty a povídají: „Hele, Artur, tady je tvoje nevěsta Rosa.“
„Dovolte, ať se podívám,“ povídá Artur a počal rukama odhadovat její přednosti. Hmatá kolem pasu, pořád kolem pasu, a ještě kolem pasu a najednou zvolal nadšeně:
„To je pořád ještě Rosa?“
„Cože? Včera jste mě prosil o podporu, že nemáte na oběd a dnes si tu sedíte a jíte lososa s majonézou…?“
„Podívejte se, pan Reiniš, vy máte moc řečí a já to nemám rád. Když nemám peníze, nemůžu jíst lososa. Tak mi laskavě řekněte, kdy mám jíst lososa?“
„Drzost, jakou mají někteří lidé, já vám říkám… Tadyhle pan Bloch si mě dovolil upomínat o mizerných tisíc korun. Chcete slyšet moji odpověď, co jsem mu psal? Tak si to nechte vypravovat.“ „Pane Bloch,“ píšu mu, „to je od Vás velká drzost, co si dovolujete. Víte co, s takovým člověkem, jako jsou oni, se nebudu bavit. Pošlou
