Stránka:Ossendowski - Zemí lidí, zvířat a bohů I.djvu/93

— 91 —

mučednická Odyssea. Když jsme potřebovali berana nebo býka pro naši „intendanturu“, posílali jsme pouze dva neozbrojené lidi, kteří se vydávali za dělníky ruských kolonistu přicházející, aby nakoupili u Mongolů dobytka. Nemohli jsme si dopřát ani honitby, ačkoliv jsme stále potkávali veliká stáda antilop a skalních beranů, aby hukot střelby neobrátil na naši družinu nežádoucí pozornost obyvatelstva. Na štěstí byly již mongolské tábory přeneseny k hlavní jižní cestě karavan, kdežto v srdci někdejších držav Džengisových a jeho potomků, císařů a chánů, jsme nepřišli téměř na žádné osady domorodců. Za Batyrem, v území lamy Issaktu chana, který dosedl v Urze na trůn předků, když byl na rozkaz „Živého Boha“ otráven jeho bratr, jsme potkali na hranici Naron-Khuhu-Gobi bohaté kočující Tatary a Kirgizy ruské, kteří uniknuvše ze Sibiře došli až sem. Uvítali nás velmi srdečně a pohostinsky, dali nám několik býků a třicet šest cihel čínského zeleného čaje, který je nejlepší „monetou“ (platidlem) mezi asijskými kočovníky. Ti Tataři nás zachránili od nepochybné zkázy, neboť nám vysvětlili, že v té roční době se nám nepodaří projeti na koni pouští Gobi. V té poušti jsme nemohli nalézti ani zbla potravy. Museli jsme vyhledat velbloudy a vyměnit je za naše znavené koně i za jiné věci. Jeden z Tatarů se uvolil provésti takové výměny a nazítří přivedl k nám bohatého Mongola-ordosa, který nám dal devatenáct velbloudů za všechny naše koně, za karabinu, revolver a kozácké sedlo. Týž Mongol nám dal přátelskou radu, abychom navštívili svatý klášter Narabauči, poslední lamaickou svatyni na cestě z Mongolska do Tibetu. Vypravoval nám, že svatý hutuhtu kláštera je „vtěleným Budhou“ a že by se cítil býti dotčen, kdybychom nevstoupili do „kure“ a nevznesli svých modliteb k starožitnému Budhovi, ukutému ze stříbra v „svatyni požehnání“. Tam se obyčejně modlí poutníci, putující do „ohniska moudrosti a blaženství“, Lhassy, hlavního města Dalai-Lamy, největ-