Pojednou se všichni koně zarazili a stanuli jako zarytí.
Zastavili jsme se i my.
Nad řekou houkl dělový výstřel, za ním druhý a třetí.
„Rychleji vpřed, rychleji!“ volal Mongol, který byl v čele oddílu, mávaje rukama.
Znovu se rozlehl hukot a třesk vzbuzující jakési nepochopitelné zděšení. Něco se stalo kdesi velmi nablízku. Koně počali strachem couvati, vymykati se z rukou a těžce padati, při čemž naráželi lebkami o led.
Skoro těsně u mých nohou, dvě stopy vpravo, pukl povrch ledu a trhlina se posouvala jako had se zlověstným praskotem dále. Okamžitě vytryskla z ní voda a rozlévala se, vzpěněná a bouřlivá.
„Rychleji, rychleji!“ volal průvodce.
S velkou námahou se nám podařilo přiměti koně, aby překročili trhlinu a vyrazili vpřed. Chvěli se a vzpírali se. Jenom strašlivé rány nahajek je přinutily zapomenouti na panický strach před neznámým zjevem živelným.
Když jsme dorazili na břeh a vešedše do lesa jsme táhli dále, vypravoval nám Mongol, že Jaga často bez jaké-