cích a po hodinkách. Usmyslil jsem si, že využitkuji této vlastnosti skromného kněze Buddhova. Počastovav ho čajem a suchary, dal jsem se s ním do rozmluvy o dobrých sojotských koních, dávaje mu najevo, že bych rád nějakého získal.
„Kupte ode mne, mám dobrého koně, nazývá se Toruch“, řekl lama. „Zde na Ojně ho všichni znají. Ale napřed podotýkám, že peněz nevezmu, avšak vyměnit ho mohu.“
Začalo smlouvání a trvalo velmi dlouho. Konečně jsem získal velmi dobrého a silného hnědouše sojotského a mladého kozla, začež jsem dal lamovi zlatý prstýnek, nepromokavý svrchník a koženou torbu.
Zde, na Ojně, jsme zkusili po prvé pravou asijskou kuchyni, která záležela, jak se samo sebou rozumí, ze skopoviny. Byl přivlečen tlustý skopec, a v okamžiku ho již Sojoti pekli na uhlí, vařili ve veliké železné míse, z vnitř-
