schované revolvery. Nepodařilo se nám vyjíti za město obvyklou cestou, neboť Uliasutaj byl již obklopen strážemi „gaminů“. Proto jsme proklouzli osadou Mongolů, kteří byvše přivedeni na mizinu čínskými úřady bydleli pod širým nebem, a držíce se břehů zmrzlé řeky minuli jsme město a plížili jsme se rovinou, ukrývajíce se za hromadami sněhu a vyházeného zde hnoje, až k samým plotům zelenářských zahrad, kde stály celé chaty „kuliů“.
Můj vždy opatrný přítel agronom lezl hned za tlumočníkem Číňanem a opakoval mu až neslušně často svatosvatou přísahu, že ho zardousí jako myš, pokusí-li se nás zradit. Soudíc podle smutné tváře Číňanovy, nebylo tomuto dobře ve společnosti obrovského souseda hrozně hledícího a soptícího, jehož ohromné ruce vzbuzovaly hrůzu nadlidskou silou.
Připlížili jsme se k plotu, za nímž se shromáždili „kuli“ a vojáci a od něhož se ozývaly křiky a smích. Tu právě měl být konán sněm. Náš Číňan prohlížel skulinami plotu shromážděné a jmenoval význačné osobnosti mezi lupiči přítomnými na onom shromáždění.
Brzo jsem zpozoroval, že mimo nás poslouchá ještě jeden člověk a dívá se, co se děje za plotem.
Byl už soumrak, ale přesto jsem viděl zřetelně obrysy neznámého, ležícího na sněhu s hlavou vsunutou do díry, kterou vyhrabali pod plotem psi; poslouchal ani se nehýbaje. Několik kroků od něho ležel v malé dolince bílý kůň s tlamou staženou řemenem a se svázanýma nohama. O sto kroků dále stál druhý kůň přivázaný k plotu.
Zatím se vzmáhal za plotem hluk. Bylo tam asi dva tisíce lidí, kteří křičeli, smáli se, mávali rukama a potřásali puškami, noži nebo sekerami. Uprostřed onoho davu seděli „gamini“ a cosi živě vysvětlovali, dávali rozkazy a zároveň rozdávali nějaké papíry a náboje.
Konečně stanul na obrubě studně vysoký, ramenatý Číňan a zdvihnuv pušku jal se pronikavě mluviti.
