musel ustoupiti na jih, zamýšleje svésti bitvu se sovětskou jízdou v okolí Khathylu. Obyvatelé osady opustili svá sídla a ukryli se zčásti v okolních lesích a horách, kde si narychlo postavili stany, částečně se vystěhovali do Mureň-Kure, budhistického kláštera, ležícího devadesát kilometrů na jih. Místní úřad mongolský opustil ohrožený Khathyl a odjel z osady na velbloudech. Naši Mongolové, polekáni jsouce hrozivou situací, utekli, vzavše s sebou velbloudy a ponechavše nás ve velmi těžkém a nebezpečném postavení.
V Khathylu byla kancelář Ústředního sibiřského svazu kooperativního, t. zv. „Centrosojuz“, který se prohlašoval za nestrannou organisaci, avšak přál nesporně bolševikům. V čele oné organisace stál zvěrolékař Gej, který tam bydlel s celou rodinou. Onen Gej byl za vlády Kolčakovy podezříván z bolševictví, byl souzen, ale podmíněně osvobozen na zkoušku. Odebrali jsme se k němu, abychom získali zpráv o celkové situaci a abychom si koupili nebo vypůjčili tři koně. Přijal nás velmi zdvořile a dvorně poskytl nám žádaných jízdních koní, které jsme měli nechat v Mureň-Kure, kde bylo snáze možno zaopatřiti si jiných koní nebo velbloudů. Čekajíce na koně, pro které poslal Gej Mongola, musili jsme ztrávit v Khathylu celou noc; a byla to noc, v níž se očekávalo, že přijdou první oddíly bolševické, neboť Kazagrandi změnil svůj prvotní plán a ustupoval na východ, nechávaje osadu na pospas sovětským vojskům.
Podivil jsem se velmi okolnosti, že když všichni obyvatelé utíkali z Khathylu, Gej zůstal s rodinou i s veškerým svým majetkem v ohrožené osadě. Nedovedl jsem to pochopit, neboť jsem slyšel, že se činně účastnil tvoření družiny Kazagrandiho, pro kterou nešetřil peněz, potravin a různého zboží ze skladišť „Centrosojuza“. V osadě zůstalo s Gejem ještě několik úředníků oné instituce, jakož i šest kozáků sledujících pohyby rudých.
Nadešla noc… Já a agronom jsme se museli připravit
