Bylo to znamením, že vůdce dává město dobyvatelům na tři dny v plen. Nastalo vraždění a loupení. Všichni Číňané v Kobdu byli vyvražděni a město bylo vydrancováno a spáleno. Tvrz byla vyvrácena ze základů. Po tomto vítězství táhl Baldon-Hun v čele tří set jezdců do Uliasutaje, avšak Číňané již byli opustili ono město a prchali rychle přes Barkul k čínským hranicím. Kníže se spokojil pouze s pobořením „Jamyně“, čínské tvrze, kterou jsem viděl s pobořenými náspy, hradbami a budovami, se spálenými baštami a s rozsekanými pevnostními vraty.
Vrátivše se do Uliasutaje, dověděli jsme se, že starý, vlastenecký sait, propuštěný ze služby, obdržel množství velmi znepokojivých zpráv. Značný oddíl bolševické jízdy napadl s úspěchem v okolí jezera Kosogolu družinu plukovníka Kazagrandiho, který ustupoval k Mureň-Kure, pročež sait očekával, že přitáhnou bolševici k Uliasutaji. Všichni cizinci se chystali opustit město, uváděli do pořádku záležitosti, avšak obávali se, aby na cestě na východ nepotkali čínské vojsko, které bylo vysláno z Kalganu. Rozhodli jsme se, že vyčkáme příchodu onoho oddílu, neboť tím mohla být změněna velmi podstatně situace.
Oddíl přišel po několika dnech. Skládal se ze dvou set lupičů bojovného kmene Čaharů, jimž velel Chunchuz, někdejší druh čínského maršálka Džan-Dzo-Lina[1], právě takového bandity, jakým byl sám Ta-Šuan (veliký vůdce). Byl to vysoký, hubený Číňan s rukama sahájícími po kolena, s tváří zčernalou od slunce, mrazu a větru, se dvěma dlouhými jizvami přes čelo a jedním okem. Na hlavě měl obrovskou huňatou čepici. Člověk velmi ponurý a hrozný, s nímž by nebylo bývalo příliš příjemné potkati se za noci v lese.
- ↑ Také Čan-so-lin, nynější vládce v Mandžusku.
