Tato stránka byla zkontrolována
Zapomeň a nezapomínej!
K čemu vzpomínati? Všecko prošlo již,
vytrpěny strasti, křivdy odpuštěny,
rány sceluji se stále blíž a blíž,
hlava muže sdřímne na ňádrech své ženy.
Jakže zapomenout? Na to vše, co nám
drahým bylo, svatým, zač jsme rádi mřeli?
Tomu z muk těch v srdci vztýčili jsme chrám,
bychom v upomínkách na věky v něm dleli.
