Tato stránka byla zkontrolována
Vy zadumané, žluté rozvaliny,
do mechu vryté pyšným jindy čelem,
zarostlé trsem zimné kapradiny
omžené klasů plavuňových pelem; —
proč lákáte mne v zavalené koby,
pokryté chmýřím jehlic modřínových,
jak v pohádkové síně Armidiny
zavaté sněhem květů citrýnových?— —
Za tajůplné, hvězdné noční doby
fontána lví tu jemným nezní šplunem,
jen potok horský v úvalu tu šumí,
chvátaje skalin rozervaným lůnem
na žírná prsa družné Vltavici; —
ve stínu smokvy nespřádá tu dumy,
poslední z rodu Abencerag bledý, —
tu motýl jenom skrývá pod krokvicí
šedivou kukli před poutníka hledy —
a křižák šerý, jak čaroděj z báje,
osnovu hebkou po arkýřích přede…
