Tato stránka byla zkontrolována
II.
Sklepení šeré — pod okénkem šplouná
zelená vlna burných říčních slapů,
jež kypříc něžně břehů smavá rouna
zde v hradní stěnu jako šelma lítá
zatíná vztekle zuřivých vln tlapu,
až chví se, třese, mříže rezovitá.
Za ní tam v koutek zimavý se choulí
postava vězně v kámen vlhký vkutá
řetězem s těžkou, línou vlečnou koulí.
Ó Jene! jejž ve svatém zanícení
„Biskupcem“ zvaly zbožné lidu davy,
vedeny tebou k lásce bohumilé; — —
jaká to ruka čaroděje krutá
tě rázem strhla sem s prestolu slávy
v tak hluchou propast hany, utrpení?
Rci, stíne bledý, kde ta bajná chvíle
kdy, oděn světců gloriolou zlatou,
