Stránka:Mokrý, Otokar - Na dívčím kameni (1885).djvu/15

Rej bujný síní zaburácel jasnou — —
jak rusalky za šera na pažitě
dívčiny v tanci hopkovaly hbitě; —
nožky se chvěly pod sukénkou řasnou
v rolniček chřestu, jimiž tanečnice
si ověsily kotník růžovatý.
Do tmava nachem líce jejich vzplála
palčivým dechem vášně rozehřaty; —
pohledem snivým žhavě laškujíce,
na prsa ruce kladly v roztoužení,
kde pod živůtkem, v čarovábném chvění
se bílá, burná ňádra ukrývala;
odtud se k ústům ručky nesly v mihu
polibek sterý hostům vzkazujíce.

Kynula Eva — stichly bajadery
růžovým prstem v tanci přimrazeny.
Pán střásl rázem dusných vidin tíhu,
jat bleskným žárem pohledů té ženy,
jež takou vášně čaromocí žhaly.
Myšlénky prosty srdcervoucí dumy,
se lásky ohněm plápolavým vzňaly. —
Vzchopil se Oldřich; kolem v pestré tlumy
se hodovníci seskupili hbitě —
a hlasem chvějným, ostrým, pronikavým
zazvučel ret, v němž každá žilka hrála
nezměrnou vášní: „Evo, okamžitě