Tato stránka byla zkontrolována
a trouchnivé jen kmitají se stíny;
kouzelně vidmo; — uzřít je tak stěží,
jak v lunosvitné, svatojanské noci,
jedinkrát v roce květy kapradiny!
Zrak utápí se v moři vidin šerých,
ve vzduchu jako ševel vánku hraje
stlumená hudba bájí tisícerých
a jara dechem nový život duje,
v tu mrtvou trosku ztraceného ráje,
jež tesknou zemí jihočeskou sluje…
O písni má, kéž chudý zvuk tvůj zbudí
jedinou, třeba poslední jen strunu —
té zlaté harfy, v níž jak v Sfinga hrudi
obrovská hudba minulosti dřímá; —
já vděčen budu jako pěvec mroucí
za úsměv jeden, jeden pohled vroucí,
za růži, kterou měkká ruka třímá
a která klesá — k nohoum pěvce s trůnu.
