Když jsem přede dvěma lety na oslavu stoleté památky povýšení Olomouckého chrámu u sv. Michala na chrám farní v Olomouckých Novinách stručné dějiny chrámu onoho byl vydal, vznikla ve mně myšlénka, tím spůsobem vydati ponenáhlu dějiny všech Olomouckých chrámův a klášterův, při tom zemřelého místopisce, Dra. Řehoře Volného, v něčem doplniti a případně i poopraviti. Hodlaje tuto myšlénku uskutečniti, bylo ovšem záhodno, abych započal předně s dějinami onoho chrámu, jenž mezi všemi Olomouckými a moravskými chrámy zaujímá místo nejčelnější, totiž s metropolitním chrámem sv. Václava, budovou to již na první pohled prastarou, velmi záhadnou, avšak pro dějiny a pravé vzdělání mnohoslibnou. Ale jelikož jsem cítil, že bez archívů ničeho původního a spolehlivého nesvedu, obrátil jsem se na Jeho Eminenci svého nejdůstojnějšího velepastýře a na zdejší nejdůstojnější, vždy věrnou metropolitní kapitulu s prosbou, aby mi k zamýšlenému dílu o velechrámu Olomouckém přístup do jejích archívů a biblioték nejmilostivěji byl povolen, čehož mi jak Jeho Eminence tak i vždy věrná zdejší kapitule, nehledíc na moje mládí a nezkušenosť, nýbrž na moji dobrou vůli a snahu, velmi ochotně udělili a na knihovníky, archiváře a jiné své úředníky patřičné pokyny dáti si neobtěžovali.
Soudě dle toho, že Jeho Eminence můj nejdůstojnější velepastýř a Jeho vždy věrná metropolitní kapitula sami si přejí, aby se o dějinách metropolitního chrámu Olomouckého něco pracovalo, vzpružil jsem slabé síly své všemožně, abych jednak dějiny našeho velechrámu patřičně prozkoumal, jednak alespoň s větší jich částí byl
