hotov do onoho dne, kdy jeho Eminence náš nejdůstojnější velepastýř kněžské své druhotiny má slaviti, totiž ku dni 14. října roku letošního. Výsledek výzkumů svých tuto podávaje, připomínám, že mi bylo lze I. díl, obsahující čásť všeobecnou, provésti pouze k roku 1883. t. j. do počátku velikého přestavování za nynějšího jasně panujícího velepastýře našeho, a sice proto, že den jubilejní již již nastával a též i proto, že zmíněné velkolepé přestavování na našem dómě není ještě ukončeno. A tudíž vyjde toto období až při díle II., jenž bude obsahovati čásť zevrubnou a zvláště dějiny metropolitní kapitule, vikářského sboru, zpěváků, hudebníků a dómských služebníků.
Ku konci nelze mi opomenouti, abych nevzdal opětovné nejsrdečnější díky jeho Eminenci nejdůstojnějšímu a nejjasnějšímu knížeti a arcibiskupovi svému, kardinálu Bedřichovi landhraběti z Fürstenbergův, jenž nejen mi své archívy a bibliotéky blahosklonně přístupnými učiniti, a svým úředníkům a též i nejdůstojnější svojí konsistoří nejmilostivější pokyn dáti ráčil, aby mi tamější archív laskavě v čas potřeby otevřela, nýbrž i malé moje dílko, jež, soudíc dle různých zlověstných řečí, že jsou v něm mnohé nepravé náhledy, sotva něco pro tak vznešeného církevního a světského hodnostáře důstojného slibovalo, přece sobě nejmilostivějším svým rozhodnutím věnovati dal a tím v srdci mém nehynoucí dík a nadšenosť pro další práci probudil, udržel a rozplamenil. Bůh sám, jehožto věrným služebníkem již po 50 roků jest, račiž v onom okamžiku, kdy nesčíslným kněžstvem a zbožným lidem obklopen dne 17. října tohoto roku bude v chrámě Jeho munificencí přenádherně opraveném na posvátných stupních oltáře státi a Boha o milosrdenství žádati, račiž na posvátnou jeho šíji vlíti plnosť božských svých milodarů a dny jeho požehnaného panování prodloužiti až do nejkrájněšího věku lidského proto, že umí v pravý čas povznášeti onoho, jenž již již počal mysli potráceti. Vřelé díky opětovně pronáším nejdůstojnější vždy věrné metropolitní kapituli Olomoucké za milostivé propůjčení svého bohatého archívu a bibliotéky. Veřejné díky vzdávám zdejším nejdůstojnějším kanovníkům pánu Dru. Josefovi Symerskému a pánu Dru. Antonínu Klugovi za jejich příznivé posouzení mého díla. K velikým díkům povinnen jsem též prvnímu k. a. staviteli, panu Gustavovi Merettovi, jenž velechrám náš k velikému našemu jubileu oblekl v háv skutečně knížecí a mi radou a bezplatným propůjčením mnoha podobizen ku světlotisku neocenitelné služby prokázal. Srdečně děkuji též Kroměřížskému k. a. bibliotekáři a archivářovi, urozenému pánu Bedřichovi, svobodnému
