Stránka:Mořic Kráčmer - Dějiny Metropolitního chrámu sv. Václava v Olomouci - 1887.djvu/62

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována
50


Oč jmenovaný biskup velechrám Olomoucký rozšířil, zda-li staré presbyterium přestavěl a zvětšil aneb zda-li u věží chrám rozšířil, to nechať rozhodnou mužové povolanější. Tolik však jisto jest, že biskup Jan z Neumarku stavbu gothickou Brunonem započatou dokonal, střechou opatřil a vnitřní okrasy zdokonalil.

A nyní několik slov o tom, co v tomto chrámě nejdůležitějšího se událo.

Bylo to v oné neblahé době[1] po předčasné smrti hrdinského krále Přemysla Otakara II., když nejen na soukromé, nýbrž i na církevní statky často nespravedlivé útoky se činily. Podobného násilí dopouštěl se též mocný pán Albert ze Šternberka, čině časté nájezdy na statky chrámu Olomouckého a kláštera Hradištského. Biskup Bruno jej napomenul, aby ustal od zločinu svého, aby vsí neloupil a nepálil, sice prý na něho dle zákonů církevních bude vyřknuta veliká kletba. A když jmenovaný velmož hrozby biskupské nedbal, byl skutečně za obvyklých obřadů v kathedrále Olomoucké z katolické církve vyobcován. Avšak ani kletba církevní mocného pána neskrotila, až smrtelná nemoc, do níž upadl, počátkem ledna r. 1281. jeho svědomí probudila tak, že slíbil škodu nahraditi a biskupa svého za odpuštění a snětí kletby prositi. Biskup Bruno, tehdy již povážlivě churavý, vyslal místo sebe opata Hradišťského Budiše do Šternberka, a když Albert před více svědky na obraz ukřižovaného přisáhal, že veškerou škodu nahradí, byl do církve svaté opětně přijat. Slovu svému Albert, když se uzdravil, věrně dostál, a byl od oné chvíle jakožto purkrabí Olomoucký nejvěrnějším přítelem biskupa a obhájcem statků církevních.

Avšak dlouho Albert ze Šternberka úctu svou biskupu Brunonovi neprokazoval. Neboť stařičký tento a v oboru svém veliký muž zemřel dne 17. února téhož r. 1281. Tělo jeho po smrti bylo v naší kathedrále vystaveno, potom do Kroměříže převezeno a tam v kollegiatním chrámě sv Mořice, jehož on byl zakladatelem, pod hlavním oltářem pochováno.[2]


    a na ní sv. Václav s nápisem: Joannes Dei et apostolicae sedis gratia Olomucensis episcopus.“ S druhé strany jest pečeť podlouhlá a na ní biskup s gothickou mitrou pod gothickým baldachynem stojicí. Zmíněný nápis jest proveden písmeny cyrillskými.

  1. Pro tehdejší nepokoje neodbývala se volba Detřicha r. 1281., jak to bývalo a jest zvykem při biskupském chrámě, nýbrž v prastarém chrámě sv. Petra na předhradí Olomouckém. Dud. Mor. VI. 39.
  2. Viz o tom Dud. Děj. Mor. VI. 33. a 35.