Stránka:Mořic Kráčmer - Dějiny Metropolitního chrámu sv. Václava v Olomouci - 1887.djvu/60

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována
48


křížová chodba založena jest již za doby Brunonovy,[1] anebo až ve století čtrnáctém a zda-li památné obrazy sv Václava[2] sv. Jana Křtitele byly vymalovány tehdy, kdy se kaple sv. Jana Křtitele stavěla, tedy opět za doby Brunonovy, aneb zda-li byly malovány až později, snad za oné doby kdy nápotomní Otec vlasti, Karel, jakožto markrabí moravský v Olomouci býval, tedy ve století čtrnáctém: tolik však jisto jest, že alespoň křížová chodba, obraz sv. Václava a sv. Jana Křtitele nejsou starší roku 1265. a ne mladší roku 1380. a tudíž všechny do našeho období totiž mezi rok 1265.—1380. spadají.[3]

Po smrti biskupa Brunona pracovalo se na zdokonalení a okrase chrámové ještě dlouho, jak to z různých darů pro zmíněný velechrám vysvítá. Tak na př. praví se o Brunonově nástupci biskupovi Dětřichovi z Jindřichova Hradce, že činil mnoho dobrého pro velechrám. A to vším právem, jelikož dával chrámu každoročně 1 hřivnu stříbra a vymohl to, že r. 1286. udělilo třináct italských


  1. Architekt, František Segenschmid klade křížovou chodbu a síce pro její podobu s postranními loděmi chrámovými do časů Brunonových. Viz jmenované „Mittheilungen“ str. 143.
  2. Viz výše při období III. I v chrámě byly již ve čtrnáctém století mnohé malby na zdích a na pilířích. Stručný jejich popis udáme až v díle II.[red 1]
  3. V této době byla bez pochyby shotovena i ona kamenná soška našeho božského Spasitele, která až do léta tohoto roku na zevnější jižní zdi pod střechou umístěná byla. Představuje nám Krista Pána, an sedí na trůně. Levou ruku má pozdviženou k žehnání, pravou rukou ukazuje na svůj otevřený bok. Ruce a nohy mají známky ran od hřebů. Kolem hlavy jest zář na čtyři strany se rozbíhající. Levá a pravá strana trůnu má vkusné gothické ozdoby. Celá soška jest velmi porouchaná avšak dosud na ní jest znáti zbytky barev, jimiž byla druhdy okrášlená. Nyní stojí ona soška na druhém dvoře v k. a. paláci. Viz obr. 8.[red 2] Až na gothický trůn má tato soška velikou podobu s vyšívaným obrazem Spasitelovým na oné burse, kterou slovanské jeptišky uherskému králi, sv. Štěpánovi, darovaly a o níž jsme se dozvěděli ochotou říšského poslance, vel. pána Ignáta Wurma. Též obraz žehnajícího Spasitele nad hlavní branou chrámu sv. Štěpána ve Vídni, o níž v časopise muzejního spolku Olomouckého čís. V. str. 41. bylo dokázáno, že jest zbytkem původně romanského chrámu téhož jména, podobá se naší soše nemálo. Jak se dostala ona soška na zmíněné místo? Nebyla kdysi závěrečným kamenem (tympanon) hlavní brány, a nebyla r. 1589., kdy se nad hlavní branou stavěla prostřední věž, na zmíněné místo dána? aneb se tam, kde až do léta tohoto roku ona soška byla, druhdy (až do r. 1374) končila loď chrámová? To dokáže půdorys starých zdí pod chrámem, jejž v II. Díle[red 1] podáme.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

  1. a b Autor zemřel tři roky po vydání této knihy a plánovaný druhý díl již nesepsal, viz nekrolog v Časopise Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci.
  2. V poznámce se odkazuje na přílohu obr. 8, kde se však ve skutečnosti nachází náhrobní kámen arcijáhna Bedřicha. Soška Krista Spasitele se nachází na obr. 7.