Stránka:Mořic Kráčmer - Dějiny Metropolitního chrámu sv. Václava v Olomouci - 1887.djvu/49

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována
37


měřížské a desátky nově založené vinice v Pustiměři.[1] K tomu nadání připojil český král Přemysl Otakar I. r. 1207. vesnici Uherčice s desátým penízem a desátkem polním, jakožto odměnu za úřad kancléře moravského,[2] kterýmžto úřadem probošt Olomoucký podobně měl se honositi, jako probošt Vyšehradský se honosil úřadem kancléře království českého. Mimo proboštství založil tentýž biskup před r. 1210. při velechrámě Olomouckém místo pro třináctého kanovníka, jenž ku své výživě měl týhodně 12 denárů z nálevu medoviny v Kroměříži. S tím se bylo nově založenému třináctému kanovníku tak dlouho spokojiti, až po nějakém uprázdnění mezi 12 řádných kanovníků zasedne.[3]

Zvláštní výsadou velechrámu Olomouckého jest svobodná volba Olomouckého biskupa, kterou český král Přemysl Otakar I. r. 1207., zdejší kapituli navždy udělil. Bývaloť od založení Olomouckého biskupství zvykem, že biskupové pro Olomouc byli od Pražských biskupův a jejich kapitoly navrhováni a od velkoknížat a králů českých jmenováni, takže kapitola Olomoucká byla úplně bez povšimnutí a bylo jí onoho za biskupa přijati, jenž od lidí cizích byl navržen a od knížat a králů biskupem Olomouckým jmenován.[4] Že tímto odstrkováním v kapitole Olomoucké nemalé roztrpčení, a biskupy moravských mravů neznalými pro diœcesi nezřídka vznikala škoda, samo sebou se rozumí. Všemu tomu hodlal příznivec chrámu Olomouckého, král Přemysl Otakar I., předejiti a ustanovil a své nástupce slavně zavázal k tomu, aby volba Olomouckého biskupa zdejším kanovníkům ponechána byla.[5] Této již přirozené a r. 1207. od krále Přemysla schválené právomoci své kapitola Olomoucká již po smrti biskupa Roberta užila. Ačkoliv byla po visitaci arcibiskupem Mohučským odbývané dána do kletby církevní, takže své volební právo platně vykonávati nemohla, přece se shromáždila a vyvolila ze sebe kanovníka a Přerovského arcijáhna, Vilíma, šlechtice a muže vzdě-


  1. Cod. dipl. Mor. II. 241.—243.
  2. Codex dipl. Mor. II. 39.; Dud. V. 34—36.
  3. Cod. dipl. Mor. II. 242.
  4. Teprv 1184. zavládl obyčej, že biskupa Olomouckého jmenoval markrabí moravský a od něho též přísahu věrnosti přijímal. Dud. V. 11.
  5. Cod. II. 39. „Libertatem etiam in episcoporum electione, quam quidem principes impedire solebant, canonicis ipsius ecclesiae secundum iura canonum libere et absolute concedimus et, ne in posterum irritetur, prohibemus.