Přeskočit na obsah

Stránka:Mořic Kráčmer - Dějiny Metropolitního chrámu sv. Václava v Olomouci - 1887.djvu/50

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
38


laného na uprázdněný biskupský stolec Olomoucký. Proti tomuto jednání ohradil se (protestoval) arcibiskup Mohučský, Sifrid, a když Olomoučtí kanovníci se nestarali o to, aby byli kletby sproštěni a zvolený jimi biskup Olomoucký tříměsiční dobu, v nížto měl metropolitu svého o biskupské svěcení požádati, zanedbal, jmenoval arcibiskup Sifrid s přivolením českého krále Václava II. biskupem Olomouckým Hildesheimského kanovníka, Kunrata, a udělil jemu též biskupské svěcení. Proti tomuto biskupovi opírala se kapitule Olomoucká všemožně, avšak marně. Biskup Kunrat zmocnil se počátkem ledna r. 1241. kanovnických domů, vydobil takměř útokem biskupský chrám, některé kanovníky zajal a jiné donutil k útěku, tak že tito do veliké bídy upadli. V této nesnázi vyslala kapitule Olomoucká svého děkana Jana, arcijáhna Bartoloměje a kanovníka mistra Jana do Říma, kteří by její právo tam zastávali. Dlouho bylo v Římě o věci této vyjednáváno. Konečně skončila se celá rozepře tak, že ani Vilímovi, ani Kunratovi Olomoucký biskupský stolec nebyl udělen, nýbrž hraběti Brunonovi ze Schaumburku a sice ne spíše, až jej Olomoucká kapitula přijala, což se stalo koncem r. 1246.[1] A tak jako v tomto případě, tak Olomoucká kapitule povždy téměř po 680. let své svobodné právo volební uměla hájiti, tak, že od r. 1207. žádný nemohl a nemůže býti biskupem a arcibiskupem Olomouckým, leč ten, jenž jest od zdejší kapituly za to zvolen.

I mnohými vzácnými dary byl nově opravený velechrám Olomoucký obdařen. Tak na příklad daroval markrabí[2] moravský Vladislav (panoval na Moravě od r. 1197.—1222.) zmíněnému chrámu zlatý kříž tíže 12 hřiven s převzácnými drahokamy a perlami vykládaný s podstavcem stříbrným, pozlaceným a velemistrně provedeným.[3] Markrabí Přemysl (1228.—1239.) vyzískal dne 3. září 1233. z cisterciackého kláštera Langheimského (v diœcesi

  1. ↑ Dudík, Děj. Mor. V. 206. a 207; 244.—247; 252.—256.
  2. ↑ Roku 1182. byla Morava císařem Bedřichem Rudovousem jmenována markrabstvím, takže mezi údělnými knížaty moravskými byl jeden prvním — markrabím (Dud. Děj. IV. 44.) a lenníkem říše německé. Roku 1197. byl však tento řád změněn a markrabí moravský byl bezprostředně králům českým podřízen (Dud. děj. IV. 114.—117.)
  3. ↑ Richter „Series“ str. 59.—Dud. Nekrl. 69. — Dudík, Děj. Mor. V. 111. Tentýž markrabí daroval klášteru Doksanskému mimo 100 hřiven stříbra i překrásný obraz Panny Marie.
Citováno z „https://cs.wikisource.org/w/index.php?title=Stránka:Mořic_Kráčmer_-_Dějiny_Metropolitního_chrámu_sv._Václava_v_Olomouci_-_1887.djvu/50&oldid=128591“