Stránka:Mořic Kráčmer - Dějiny Metropolitního chrámu sv. Václava v Olomouci - 1887.djvu/39

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována
27


biskupskou korunu[1], v ruce byzantské biskupské žezlo (ne berlu) a zírá s úctou ku sv. Václavovi, jakoby jej chtěl slaviti a žádati o přímluvu.

Tento obraz prarůzně se vykládá. Někteří se domnívají, že onino dva biskupové jsou naši ss. věrověstové, Cyrill a Methoděj, kteří s nebe sestoupili, aby plodu apoštolské své činnosti — sv. Václavovi — blahopřáli. Tomuto náhledu odporuje však to, že svatý před svatým neklečívá a tím méně ss. Cyrill a Methoděj před sv. Václavem, jejž sobě prostřednictvím sv. kněžny Ludmily byli odchovali.[2]

Jiní jsou toho náhledu, že zmíněný obraz představuje odevzdání kathedrály a celé diœcese Olomoucké pod ochranu sv. Václava. Při tomto náhledu jest však nepochopitelno, proč na onom obraze má jeden biskup hlavu nepokrytou, kdežto druhý jest ozdoben biskupskou korunou? Patrně má biskup s korunou větší důstojnosť nežli onen bez koruny. I mohli by tito biskupové býti snad biskup Pražský s Olomouckým. Avšak biskupové Pražští byli, ačkoliv kdysi (od r. 973.—1063.) celá Morava k jejich diœcesi patřila, po založení biskupství Olomouckého zdejším biskupům důstojností a pravomocí úplně rovni a podléhali až do oné doby, kdy byli povýšeni na arcibiskupy (r. 1344.) tak jako biskupové Olomoučtí arcibiskupovi Mohučskému. A proto nelze pochopiti, proč na našem obraze malíř, jemuž nelze upřiti ani dovednosti ani znalosti dějepisu, dva biskupy, kteří i důstojností i mocí sobě úplně rovni jsou, a jimžto při tak slavném úkoně, jako jest zasvěcení chrámu, v úplném biskupském šatě objeviti se bylo, různě vystrájel? Aneb jest snad biskup bez koruny Olomoucký biskup, Jindřich Zdík, a onen s korunou Mohučský arcibiskup, Vojtěch, jenž dovolil, aby biskupský stolec Olomoucký z chrámu sv. Petra ku sv. Václavovi se směl


  1. Slovanská knížata ponechala ve svých zemích biskupům s knížecím titulem — neboť biskupové byli jako zeměpán zváni kněz = kníže — též podobnou okrasu na hlavě, jako sama nosila, totiž korunu. A na Rusi jest až doposud zvykem, že každý biskup u cara v nesmírné jest vážnosti a při audienci políbením ruky poctěn bývá. (Dle laskavého sdělení říšského poslance vel. pána Ignáta Wurma.)
  2. Svatá kněžna Ludmila, která byla od našich ss. věrověstů pokřtěná, vychovala nejen syny své, Spytihněva a Vratislava, velmi bohobojně, nýbrž působila i na vnuka svého, Václava, tak, že tento svatosť svou má hlavně od své báby a skrze tuto od našich svatých apoštolů.