Stavba chrámu sv. Václava pokračovala však v oněch nepokojných dobách [1] tak pomálu, že největší její podporovatel, kníže Otto II., jejího dokončení se nedožil. Padlť r. 1126. v krvavé bitvě u Chlumce (v Čechách) proti českému velkoknížeti Soběslavovi, a zaplatil to, že dobré svoje právo na trůn český zastával, životem.[2]
Po něm následoval na knížectví Olomouckém jeho bratrovec[3], vnuk Otty I., Václav. Tento ujal se stavby nového chrámu vším úsilím a daroval za spásu strýce svého, Ottona II., chrámům sv. Petra a sv. Václava v Olomouci všechno, co měli knížecí lovci v Nenakonicích, Tučapech a Drnovicích pod svou dohlídkou[4] a stavbu vůbec všemožně podporoval.[5] Avšak ani on neměl uviděti chrám svatého Václava v Olomouci dokončený. Roznemohlť se ku sklonku r. 1129. velmi povážlivě a, cítě konec svého života se blížiti, povolal k sobě bohabojného svého biskupa Jindřicha Zdíka a prosil jej úpěnlivě, aby, kdyby jej (knížete) Bůh k sobě povolal, stavbu chrámovou dokonal a stolici biskupskou k němu přeložil.[6] A to se též stalo.
Po smrti zbožného knížete Václava (r. 1130.) dospěl příčinlivý biskup Jindřich Zdík dílem z odkazu knížete Václava, dílem z darů, dílem z vlastního jmění ve stavbě chrámové tak daleko, že chrám sv. Václava bylo lze slavnostně vysvětiti (konsekrovati). I obrátil se biskup Jindřich na svého metropolitu, na Mohučského arcibiskupa, Vojtěcha, s prosbou, aby biskupská stolice Olomoucká směla se přenesti z malého chrámu sv. Petra do nově zbudovaného chrámu sv. Václava. Arcibiskup Vojtěch prosbě této s radostí vy-
- ↑ Roku 1110. byl kníže Otto II. od velkoknížete Vladislava jat a po tři leta na hradě Křivoklátě vězněn. Ostatní nepokoje viz v Dudíkových Děj. Mor. III. 424.—468.
- ↑ Dudík, Děj. Mor. III. 2.—10.
- ↑ Kníže Václav byl syn Svatopluka (+ 1109.), bratra Ottona II., synův Ottona I.
- ↑ Codex dipl. Mor., 204.—205.
- ↑ Magnoald Ziegelbauer vypravuje dle Dubravia ve svém: „Olomutium sacrum“ díl III. str. 180., že když kníže Václav na jakousi slavnosť uviděl, kterak chrám sv. Petra pro biskupa, kněžstvo a četný lid jest příliš malý, ihned najal muže, kteří čásť hradní budovy strhli a místo pro důstojný chrám připravili. Biskup Jindřich Zdík sám prý základní kámen položil.
- ↑ Cod. dipl. Mor., 204. a 205.