Stránka:Mořic Kráčmer - Dějiny Metropolitního chrámu sv. Václava v Olomouci - 1887.djvu/32

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována


OBDOBÍ III. 1131.—1265.

Čásť I. 1131.—1204.

Od zařízení biskupského chrámu na hradě Olomouckém až do prvního požáru.

Již r. 1107. pomýšlelo se na to, aby se na hradě Olomouckém vystavěl chrám ku cti sv. Václava, a byly k tomu účelu různé dary činěny. Tak na př. daroval rytíř Mstěj na stavbu chrámu sv. Václava jedno popluží v Topolanech. Jeho bratr Předvoj daroval ze vsi Topolan dvoje popluží sv. Štěpánovi (klášteru Hradišťskému blíž Olomouce) a sv. Václavovi, jehožto chrám se měl stavěti. A aby tento chrám tím spíše byl hotov, darovali jmenovaní bratří 10 volů, 4 koně a 2 lány v Olomouci s tou podmínkou, aby duchovní za odpuštění jejich hříchů Boha prosili. Český velkokníže Svatopluk, Olomoucký kníže Otto II., biskup Jan II. a mnozí jiní svědkové tento dar podpisy svými potvrdili.[1] Téhož roku (1107.) udělil velkokníže Svatopluk chrámu sv. Václava statek v Náměšti,[2] jejž od jakéhosi Čestmíra byl koupil, a kníže Otto II. postoupil témuž chrámu „na hradě Olomouckém“ 8 lánů za řekou Osoblahou u Hlubčic.[3]


  1. Codex dipl. Mor., I. 191. a 192. Popluží (aratrum) jest polní míra, která nebyla vždy stejná. Obyčejně zaujímalo popluží takový prostor, na nějž se 90 měr vyseje. Lán jest dvoje popluží = 180 rakouských měr výsevy.
  2. Codex dipl. Mor., I. 193.
  3. Tamže. Vdova Radslava darovala kozu „ad fundamentum ecclesiae“. Dudík, Nekrologe, str. 90.