Stránka:Mořic Kráčmer - Dějiny Metropolitního chrámu sv. Václava v Olomouci - 1887.djvu/30

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována
18


okna úplně a ze čtvrtého okna pouze začátek, kdežto ostatek jest zazděný. Každé z těchto oken jest uvnitř 253 cm. široké, s nejzevnějšími oblouky 270 cm. vysoké a jsouc dvěma sloupky rozděleno ve tři prostory trojdílné. Každý z těchto sloupků má trojí listnatou hlavici (viz obraz 4.), kdežto sloupky v prvních dvou místnostech pouze dvojí hlavici mají. Tato veliká místnosť měla 18 m. délky a 9 m. šířky, prostor to ohromný, který za knížecí zasedací síň i velikostí i vkusem svým výborně se hodil. Okrasy na oknech jsou vesměs mistrně provedeny z Opatovského pískovce, jenž má zvláštní jemné zrno a nejoutlejší práci připouští.[1] Též jest každý sloupek na hlavici označen osmipaprskovou hvězdicí[2] a tak uhlazeně a štíhle proveden, že každý mimovolně se pozastaví a žasne, nevěda, koho více chváliti, zda-li veledovedného mistra aneb štědrá a šlechetná knížata, která žádného neštítila se nákladu, jen aby byl knížecí hrad Olomoucký hradem knížat moravských a Přemyslovců důstojným.

Stali bychom se rozvláčnými, kdybychom chtěli dopodrobna vyložiti onen život, jenž byl na Olomouckém hradě od r. 863 do r. 1131., kdybychom chtěli popsati všechny ony slavnosti, jež se zde odbývaly, ony vznešené hosti, jež sem zavítali, ony půtky, jež zde byly svedeny a ony války, k nimžto zde rozsáhlé mnohdy činěny přípravy. Toho všeho se dočtež v Dudíkových Dějinách Moravy. Zde pouze podotýkáme, že na hradě Olomouckém mimo hlučného života dvorního rozhostily se mnohdy chvílky tiché, blahé domácnosti, v nichžto kněžny, na příklad Žofie z Berku, choť Ottona II., ruční prací a vyšíváním se zabývaly a jimi domácí a cizí kláštery a chrámy obohacovaly,[3] kdežto knížata po-


  1. Viz o tom sešit: „Romanische Fenster der ehemaligen Herzogenburg in Olmütz“ od knížecího arcibiskupského inženýra, p. Karla Biefla, z r. 1884., odkudž jsme s patřičným povolením dotyčné obrazy vyňali.
  2. Pan inženýr Biefl domnívá se, že uvedené hvězdice jsou nějakým odznakem. Avšak těžko rozhodnouti, čí odznakem by byly? Snad umělce? Snad některého Přemyslovce? Snad některého biskupa? Rozhodne-li se to, bude též stáří popsaných velevzácných oken rozhodnuto. My považujeme tato okna za prastará, jelikož údělná knížata Olomoucká pro neznámé nástupce by nebyla budovy tak nádherné stavěla.
  3. Kněžna Žofie z Berku, jež po smrti chotě svého, Ottona II., do kláštera Cvifaltského se odebrala, darovala tomuto klášteru kostelní korouhev, bílou dalmatiku, skřínku ze slonové kosti, šest hřiven stříbra, 12 plášťů a mnoho jiných věcí. Dudík, Děj. Mor., III., 11. a 12.