Stránka:Mořic Kráčmer - Dějiny Metropolitního chrámu sv. Václava v Olomouci - 1887.djvu/28

Tato stránka byla zkontrolována

16

žectví (údělná knížectví) a jejich správcové nazývali se knížata (údělná knížata, duces, tetrarchæ).^[1]

Mezi úděly moravskými bylo knížectví Olomoucké nejdůležitější. Údělná knížata, jižto v Olomouci sídlem byli, jsou následující:

Spytihněv (1049.—1055.);

Vratislav (1055.—1061.). Jeho druhá choť, kterou před rokem 1058. pojal, byla Adléta, dcera uherského krále Ondřeje († 1062.);

Otto I Sličný (1061.—1087.). Jeho chot byla Eufemie čili Ofka, sestra uherských králů Gejzy a Ladislava. Po smrti Ottonově ^[2] řídila knížectví Olomoucké jeho duchaplná choť Ofka (1081—1090.) Roku 1090. byla Ofka s dítkami svými (Bohuslavou, Svatoplukem, Boleslavou, Ottonem Černým a Břetislavem) s Olomoucka spuzena, načež zaujal Olomoucké knížectví syn krále Vratislava, Boleslav, jenž ale v srpnu téhož roku již zemřel. Po jeho smrti bylo knížectví Olomoucké navráceno Ofce, jež je až do smrti své r. 1111. s dítkami svými spravovala. Její syn Svatopluk stal r. 1107. velkoknížetem českými a udělil knížectví Olomoucké bratru svému Ottonovi II. Černému, jenž tam až do smrti své roku 1126. panoval. Jeho choť byla Žofie, nejmladší dcera bohaté hraběcí rodiny Jindřicha a Adléty z Berku ve Würtembersku. Po nešťastné smrti Ottona II. (padl v bitvě u Chlumce v Čechách proti českému

↑ Kníže český nazýval se střídavě „samovládce český“, „vlastní kníže“ anebo též „velkokníže“. Viz o tom: Dudík, Děj. Mor., IV. 194. a 195. Moravské knížecí úděly nazývaly se „knížectví“ (ducatus). Celá Morava nazývá se u Kosmy r. 1055.: „novum Moraviae regnum“, t. j. obnovené moravské království, a r. 1061.: „Moraviae regnum“. Dudík, Děj. Mor., II. 195. a 204. Tedy v oné dohě, kdy knížata česká již několikráte marně o titul královský se přičiňovala, nazývá Kosmas Moravu, která byla Čechám podřízená, „království“, čím patrně chtel označiti, že Morava druhdy (za časů Svatoplukových) byla přemocná a takto skutečné království. Německý dějepisec Regino nazývá r. 890. Svatopluka tak jako Arnulfa „rex“ = král, a Moravu „regnum“ = království, kdežto panovníka Českého nazývá „dux“ = kníže. Dudík, Děj. Mor., I. 193.
↑ Kníže Otto byl pochován v klášteře Hradištském (blíž Olomouce), jejž byl r. 1078. založil. R. 1492. byly jeho a choti jeho ostatky do Olomouckého velechrámu přeneseny a do krypty pod oltářem sv. Václava uloženy. — R. 1617., když se jednalo o stavbu nového kůru, byly tyto ostatky do jedné postranní kaple (snad do Stanislavky) přeneseny. Dudík, Děj. Mor., II. 317.

[1] Kníže český nazýval se střídavě „samovládce český“, „vlastní kníže“ anebo též „velkokníže“. Viz o tom: Dudík, Děj. Mor., IV. 194. a 195. Moravské knížecí úděly nazývaly se „knížectví“ (ducatus). Celá Morava nazývá se u Kosmy r. 1055.: „novum Moraviae regnum“, t. j. obnovené moravské království, a r. 1061.: „Moraviae regnum“. Dudík, Děj. Mor., II. 195. a 204. Tedy v oné dohě, kdy knížata česká již několikráte marně o titul královský se přičiňovala, nazývá Kosmas Moravu, která byla Čechám podřízená, „království“, čím patrně chtel označiti, že Morava druhdy (za časů Svatoplukových) byla přemocná a takto skutečné království. Německý dějepisec Regino nazývá r. 890. Svatopluka tak jako Arnulfa „rex“ = král, a Moravu „regnum“ = království, kdežto panovníka Českého nazývá „dux“ = kníže. Dudík, Děj. Mor., I. 193.

[2] Kníže Otto byl pochován v klášteře Hradištském (blíž Olomouce), jejž byl r. 1078. založil. R. 1492. byly jeho a choti jeho ostatky do Olomouckého velechrámu přeneseny a do krypty pod oltářem sv. Václava uloženy. — R. 1617., když se jednalo o stavbu nového kůru, byly tyto ostatky do jedné postranní kaple (snad do Stanislavky) přeneseny. Dudík, Děj. Mor., II. 317.

[1]

[2]