a Jesuitských kasáren až k nynější Eliščině třídě po tak zvanou Novou bránu, která nynější město od staroslovanského až do konce minulého století dělila. Od této brány šlo předhradí podél nynější trestnice a nových kasáren až po nárožní residenci Weitersheimbské ulice a odtud rovným směrem zpět k bývalé hradní bráně. Hrad sám čili obydlí županovo stálo na onom východním, vysokém, skalnatém návrší, kde jest nyní arcibiskupský chrám sv. Václava a residence kapitulního děkana. Bezprostředně u hradu byly bez pochyby jiné potřebné budovy jako: stáje, zbrojírna a konečně prostranná dvorana, tak že všechny ony domy počínajíc Kanovnickou residencí čís. 1. až po nárožní residenci Weitersheimbské ulice čís. 5. a odtud až ku hradní bráně jsou v obvodě dřívějšího župního hradu, jak tomu ostatně též nasvědčuje okrouhlý útvar hradeb se strany západní, severní a východní.[1] (Viz obraz 1.)
A nyní, když vyložili jsme místo, kde župní hrad Olomoucký se rozkládal, pozastavme se již při hradě samém a promluvme několik slov o tom, jak byl opevněn, a jaký život až do zavedení křesťanství na něm asi býval.
Nejpevnější ochranou hradu Olomouckého byla samorostlá mohutná skála, která na východním výběžku asi 15 metrů do výše vybíhá. Ale jelikož tato skála zvláště na jižní straně místy byla přístupná, bylo tato místa učiniti nepřístupnými a je patřičně ohraditi. Ale čím? Snad dřevěným týněním, jak to vidíme na jiných staroslovanských hradech? Toho nedalo se na hradě Olomouckém upotřebiti, poněvadž nebylo na samorostlé skále půdy, kam by se týče zarážely, a takových nástrojů, aby dřevěné týče do skály bylo lze vpustiti, Slované v pradobě neměli. Aneb mělo se snad navésti na přístupná místa prsti a tak přístup nepříteli se zameziti? Ani to neslibovalo trvalosti, jelikož prsť každé chvíle se skály mohla býti splavena. I vynalezl zde podnikavý duch slovanský něco zvláštního. Na slabších místech nakupeno bylo veliké množství kamení, toto bylo dřívím protkáno a kolkol obloženo. Též bylo jak dříví tak i kamení posypáno pískem a nějakou látkou solnou, načež celá hranice se zapálila. Ohromným žárem písek a kamení se rozpustilo a s popelem splynulo ve zvláštní lesklou a tvrdou látku, která ke skále přilnula a zhoubě času dlouho vzdorovala. Látka tato měla zvláštní lesk mnohdy jako sklo, odkudž se stalo, že lid hrady s hradbami
- ↑ Hrad Olomoucký zaujímal dle uvedeného rozkladu 10 měr a předhradí 40 měr výsevy.
