Stránka:Mořic Kráčmer - Dějiny Metropolitního chrámu sv. Václava v Olomouci - 1887.djvu/16

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována
4


jej chrániti. Ono vysoké, skalnaté návrší se Slovanovi ovšem za stálé obydlí nehodilo, jelikož jak pro hospodáře tak i pro dobytek byl tam přístup nepohodlný. Avšak rovina kolem pahrbku byla k založení domácnosti a k usazení se čeledi (zádruhy) čili k založení staroslovanské vesnice (osady) jako stvořená. V nynějším městě Olomouckém a sice v nižších jeho částech podél starého řečiště Moravy, na př. na Bělidlech a celé nynější svatomořické farnosti, mohl se slovanský pohlavár, starosta, ot, vladyka, hospodář čili otec rodiny s rodinou čili čeledí svou usaditi, zde domy budovati, z okolního kraje se živiti a když jeho čeleď čili rodina příliš byla vzrostla, po blízkém okolí jiné čeledi, vesnice čili osady zakládati, kdežto blízký, skalnatý pahrbek měl Slovanovi posloužiti k obraně. Jsoutě sice na skalnaté vysočině Olomoucké tři nejvyšší hřbety, a sice na dnešním dómě, u sv. Michala a u bývalého chrámu sv. Blažeje; avšak hřbet vychodní čili na dnešním dómě se Slovanovi pro zvláštní svůj strmý útvar a blízkosť řeky Moravy nejvíce zamlouval. Toho tedy hodlal slovanský pohlavár v časech zlých proti nepříteli jakožto útulku použiti, opevnil jej na místech snadněji přístupných příkopy a náspy a zařídil jej takto na hrad staroslovanský.

Průběhem času stal se tento hrad hradem župním. Když totiž čeleď čili prvotní osadníci Olomouce značně se rozmnožila, oddělovali se jednotliví členové z této čeledi (osady) a zakládali v okolí Olomouckém čeledi (osady) jiné. Avšak tyto čeledi zachovaly památku na to, že pocházejí od téhož praotce, povždy v živé paměti, užívaly téhož nářečí a přispívaly sobě vzájemně na pomoc. A tento souhrn vesnic (osad), kteréžto pamět na téhož praotce zachovaly, téhož nářečí užívaly a vzájemně spojeny byly, nazýval se župa, a hrad, do něhož celá župa k obraně se utíkala, byl hradem župním.[1]

Styk jednotlivých čeledí, které k téže župě patřily, byl asi takový. Pohlavárové čeledí, starostové čili vládykové volili svobodně ze svého středu jednoho, jenž nad celou župou vedl dozor, soudnictví vykonával a na župním hradě svoje stálé sídlo míval. Tento


    obydleno a sice národem, u něhož podobné předměty až doposud se nacházejí, Slovany. — Jiné nálezy na dómě zaznamenány jsou v „Časopise muzejního spolku Olomouckého“ I. ročník, I. sešit, str. 27.—29. panem prof. Janem Havelkou. — Všechny nálezy uschovají se v dioecesanním museu v Olomouci, jež Jeho Eminence náš nejdůstojnější velepastýř založil a budou tehdy, až kopání kolem dómu se ukončí, rozborně probrány a popsány.

  1. Viz o tom: Dr. Beda Dudík, Dějiny Moravy, I. díl, str. 249. a 250.