mělo v Opavě zaříditi. Dosavádní biskupský čili kathedrální chrám v Olomouci povýšil se na arcibiskupský čili metropolitní, dosavádní kathedralní kapitula na metropolitní a veškera její práva byla slavně potvrzena a zvláště to, že, jako druhdy volívala svobodně Olomoucké biskupy, tak nyní může voliti i zdejší arcibiskupy.[1]
Knížata a biskupové Olomoučtí mezi lety 1616.—1777. byli tito:
Kardinál František, kníže z Dietrichsteinů, (1599. až 19. září 1636.);
Leopold Vilím arcivévoda Rakouský, vévoda Burgundský, Štýrský, Korutanský, Krajinský a Würtemberský, správce velmistrovství Pruského, velmistr německého řádu v Němcích a v Italii, biskup Strassburský, Halberštadský, Pasovský a Vratislavský, správce knížecích klášterů Herschfeldského, Murbachského a Luderského, hrabě Tirolský a Gorický a lantkrabě Elsaský[2] 1637.—20. listopadu 1662.);[3]
Karel I. Josef, arcivévoda Rakouský (1663.—21. ledna 1664.)[4];
Karel II., hrabě z Lichtensteinů (1664.—23. září 1695.);[5]
Karel III., vévoda Lothrinský a z Barri (1695. až do roku 1710., kdy byl papežem Klimentem XI. povolán za volícího říšského knížete do Treviru);[6]
Kardinál Wolfgang Hannibal, hrabě ze Schrattenbachu (1711.—22. července 1738.);[7]
Jakub Arnošt, hrabě z Lichtensteinů, (1738.—1745., kdy byl povolán na arcibiskupství Solnohradské);[8]
Kardinál Ferdinand Julius, hrabě z Troyerů, (1745. až do 5. února 1758.);[9]
Leopold Bedřich, hrabě z Egkhů a Hungersbachů, (1758. až do 15. prosince 1760.);[10]
Maximilián, hrabě z Hamiltonů, (1761.—31. října 1776.).[11]
 | | |
