„Sabbat!“
Hlasy jejich byly vážny, a oči, jež upřeli na Meira, přísny, skoro hněvivy.
„Sabbat! sabbat!“ křičel melamed, chápaje se toho slova, poskakuje na křesle svém a široko rozhazuje rukama; „ty, Meire, místo abys ve svatý večer sabbatu odříkával Kiduš, naplnil ducha svého velkou radostí a poručil jej v ruce anděla Matatrona, jenž hájí pokolení Jakubova před bohem, aby jej poručil v ruce Sar-ha-Olama, jenž jest andělem nad anděly a knížetem světa, aby Sar-ha-Olam jej poručil desíti Sefirotům, již mají tak velkou moc, že stvořili celý svět, aby duch tvůj těmi desíti Sefiroty dostal se až k tomu velkému trůnu, na němž sedí sám En-Sof a s ním aby se spojil políbením lásky, — ty, Meire, místo abys to všecko učinil, šels chrániti jakýchsi lidi před jakýmsi přepadnutím, hlídals jejich domek a ostříhal života jejich! Meire, Meire! tys porušil sabbat! tys povinen jíti do školy a přede vším lidem hlasitě se vyznati, žes dopustil se velkých hříchův a velkého pohoršení!“
Melamedova řeč mocné dojala celého shromáždění. Saul a synové jeho vyhlíželi hrozně; ženštiny byly udiveny aneb ohromeny; ano v černých očích Líy, kterážto první prozradila tajemství svého bratrance, zaleskly se slzy. Pouze Saulův zeť, přívětivý, modrooký Ber pohlížel na obžalovaného jako by se smutným soucitem, a několik jinochů v stáří Meirově aneb o něco mladších patřilo naň upřenýma očima, zvědavě, v přátelském pohnutí.
Meir odpověděl hlasem poněkud třesavým:
„Ve svatých knihách našich, Reb Moše, v Toře ani v Mišně není ničeho o Sefirotech ani o En-Sofovi. Ale za to výslovně tam stojí psáno, že Jehova, ač přikázal, abychom světili sabbat, přece dovolil, aby jej dvacet lidí porušilo pro zachránění člověka jediného.“
Již pouhá odpověď melamedovi, muži nesmírně ná-
