pokrm svůj i zdraví své a léky proti svým chorobám. Tak chtěl a tak učinil Pán. Ale lidé činili proti vůli Jeho; duši tvou, Israeli! odervali od země, k níž ona přilnula. Jako žebrák tloukls na dvéře cizích domův, a těch, již na tebe plili, musils prositi za smilování; hlava tvá se chýlila pod zákony, proti nimž v nechuti ozývala se přirozenosť tvá; jazyk tvůj se lámal, aby překonal obtíže cizí mluvy; ústa tvá zhořkla trpkostí, jíž jsi byl napájen; obličej tvůj černal hněvem a pokořením, a srdce tvé svíralo se strachem, aby s povrchu zemského nezniklo jméno Israelovo, jakož i jméno Jehovy, jediného boha tvého. V mukách a krutých protivenstvích spadla s tebe bývalá vznešenosť tvá, hříchy a nepravosti tvé rozmnožily se jako hvězdy, a Jehova, bůh tvůj, patře na tebe, tázal se s hněvem: „Je to týž můj vyvolený národ, s nímž jsem se zasnoubil v pravdě a lásce? Zdaliž neumí jinak ostříhati přikázání mých nežli slovy, kteráž jsou na odpor práci rukou jeho? Zdali spatřuje přikázání ta jen v oběti, zpěvu, modlitbě a kadidle, a ne ve vystupování na ten velký řebřík, jejž jsem ve snu objevil služebníku svému Jakubovi, aby národové po všechny věky věděli, jak vystupovati třeba ke mně, jenž jsem poznání a dokonalosť sama!“
V tom hlas čtoucího opět zanikl v temném hluku posluchačů.
„Co to čte?“ tázali se na vzájem. „Toť písmo zlého Israelity, jenž ošklivé mluví o svém národě! A které jsou ty hříchy a nepravosti, jež rozmnožily se mezi námi jako hvězdy na nebi? A kterak máme chváliti Pána světa, u něhožto zpěvy a modlitby naše nemají žádného významu?“
Meir trochu více zbledl, cítě, že hlas jeho počíná opět tratiti se ve zbouřených vlnách hlasů bručivých aneb úzkostlivých. Nebylo mu však možno umlknouti. Četl tedy opět, a zvědavosť brzy přemohla všecky jiné city lidu nepokojného: nastalo ticho, a lid poslouchal.
