Stránka:Meir Ezofovič.djvu/310

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

ten, kdo bedlivě čte dějiny člověčenstva. Výraz: milosrdenství divně se v nich plete s výrazem: pomsta; výraz: bližní s výrazem: nepřítel. Ony nejednou líčily světu muže, již jednou rukou útrpně hojili rány lidské a druhou podpalovali hranice a otáčeli kolem v mučírnách… Odkud pocházejí tajemství a záhady těch otevřených srdcí a náruživých myslí, tak přísně rozdvojených a pobloudilých? — Ó čtenáři! kdyby nebylo na zemi jistých živlův, jež pošinují srdce i ducha lidského v strašlivé pobludy, rabín Isák Todros byl by snad člověkem znamenitým…

Buďme spravedlivi! Rabín Isák Todros byl by nejjistěji velkým člověkem, kdyby nikdy nebývalo těch, již užívajíce ohně, mučidla a — stokráte krutějšího nad ně — opovržení, utvořili pro jeho plemeno a daleké, daleké potomky jeho těsné, temné, moralné a duševní Ghetto, plné bázně a nenávisti!


Slunce zašlo a soumrak se chýlil k zemi. Velký dvůr synagogalný hemžil se obyvately černě oděnými. V zástupu tom hlučném a hustém něco vřelo a kypělo…

Vnitřek Bet-ha-Midraše také celý se černal množstvím osob zde se tlačících. Bylo tam viděti hlavy starcův a plavé kadeře dětí, dlouhé brady, černé jako havran, anebo bledé jako len a ohnivé jako vyleštěná měď. Hlavy ty se pohybovaly a vlnily, šíje se natahovaly, brady pozdvihovaly, oči planuly zvědavostí a chtivostí dojmů. Všecko to se jevilo v pološeru. Ohromný sál Bet-ha-Midraše osvícen byl jedinou lampičkou, zavěšenou u vchodu a lojovou svíčkou, jež hořela v mosazném svícnu na stole z bílého dřeva, za nímž těsně u vysoké holé zdi stála dřevěná stolice. Bylo to místo, z něhož obyčejně mluvili k lidu všickni, jež chtěli kdykolivěk k němu promluviti. V Israeli totiž každý člověk, od