mocný, aby zničil celou dlouhověkou práci Todrův? Neboť kdyby události se byly obrátily na opak, již Herš se svými mocnými přátely, Edomity, zajisté by tak učinil!
Na Herše Ezofoviče, jako druhdy na předka jeho Michaela, sesypaly se pak se všech stran žaloby, nesnáze a protivenství druhu všelikého. V modlitebnici hlasitě naň pokřikováno, že neostříhá soboty, přátelí se s gojimy[1], jídá s nimi, požívá masa nečistého; že v obchodních rozepřích uniká soudům židovským a obrací se k zemským; že neposlouchá řádů představenstva obce židovské, ano nejednou i hlasitě je haní; že si neváží ctihodných osob israelských a Reb Nochimovi náležité cti nevzdává…
Herš se bránil hrdě, odmítaje některé výčitky jemu učiněné, k jiným se sice přiznávaje, leč omlouvaje je pohnutkami, jež však ani lid ani starší obce nechtěli za slušné uznati.
Trvalo tak dosti dlouho, až posléz vše ukončeno. Umlkla obvinění, znikly pletichy, neboť umlknul též a znikl moralně ten, kdo byl jich předmětem. Předčasné sestárlý, rozhořčený, jalovým bojem unavený Herš omezil se těsně kruhem soukromého života, zabýval se opět obchodem a různými záležitostmi, jež se mu však již tak nedařily jako jiným, neboť netěšil se již sympathii a pomoci svých spolubratří jako jiní. Nikdo nevěděl, co cítil, o čem přemýšlel v posledních letech žití svého, neboť on sám nikomu se tím nesvěřil. Až před smrtí svou rozmlouval dlouho s Frejdou. Děti jeho byly ještě příliš malé, aby jim byl mohl svěřiti tajemství zklamaných svých naději, zmařených snah a bolův utlumených. Odkázal jim je ústy své ženy. Ale zda Frejda pochopila a pamatovala si slova umírajícího muže? Zda chtěla a uměla je opakovati potomkům jeho? — nevíme.
- ↑ Křesťany. Pozn. překl.
