otec bohatého Saula, velký kupec Herš dotknul se toho spisu.“
„A co se mu stalo?“
„Staří lidé vypravuji: jak mile se dotknul toho spisu, jedovatí hadi se ovinuli okolo srdce jeho a tak je štípali, že Herš ještě mlád z toho zemřel…“
„A nyní mladý Meir nalezl to písmo?“
„Ano; nalezl, a bude je čísti v Bet-ha-Midraši přede vším lidem, jak mile slunce zajde a soumrak pokryje zemi…“
Mezi lidmi, již tak rozmlouvali, rejdil melamed Reb Moše; byl brzy tu, brzy onde, znikal náhle a opět se ukazoval v jiné uličce, na jiném nádvoří, pod otevřeným oknem jiné chaloupky. Nastavoval uši, naslouchal; vypuklá jeho ústa se usmívala, pronikavé blesky šlehaly mu z tmavošedých očí okrouhlých. Nepromluvil však ani slova. Pokorně a časem i doléhavě jsa tázán lidmi, k nimžto se blížil, mlčel aneb odpovídal pouze nesrozumitelným mručením a posupným potřásáním hlavou. Nemohl mluviti, ježto o událostech a zprávách, jež tak mocně pohnuly veřejným smýšlením, toho dne ještě nehovořil se svým mistrem, jemužto z největší úcty, z fanatické víry, z lásky vášnivé a mystické oddal tělo i duši svou v otroctví. Bez výslovného rozkazu velebeného a milovaného mistra toho nemohl ani pronášeti úsudky, ani provolávati hesla, aniž dokonce ve vlastní mysli své o něčem rozhodovati. Jakž by tedy slovo aneb nějaký čin jeho nemohl se shodovati s vůlí mistrovou? Jakž by se mohl prohřešiti proti kterémukoli z tisícera přikázání?! Uměl je sice všecky na paměť; ale v nich nejen každý výraz, leč každé písmeno mohlo se vždy jinak vykládati a přizpůsobiti! Reb Moše věděl i to, že jest velmi učený, co však značila učenosť jeho proti učenosti velkého rabína, jejíž jasnosť osvěcovala celý svět, ano vnikala i do nebe! Jehova se těšil, patře na ni, a podivil se sám sobě,
