Stránka:Meir Ezofovič.djvu/279

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

„Aj vaj! ubohá má hlava! Toho jsem se tedy dočekal ve svém stáří, že vnuk můj bude pohnán před soud jako loupežník anebo podvodník!“

„Bude obžalován z udavačství!“ zvolal Abraham rozhorleně, načež prudce a hněvivě mluvil dále:

Tate, musíš s Meirem něco učiniti. Mysli o tom a rozkaž, co se má s ním díti. Tak to nemůže déle zůstati. On uvrhne sebe i syny naše v záhubu a způsobí hanbu a velkou škodu celé naší rodině. Tate! lidé bez toho již říkají, že z Ezofovičů rodí se neustále tací muži, již chtějí podkopávati zákon israelský a do domu israelského uváděti bohy nepravé!“

„Toť pravda. Slyšel jsem sám také, kterak lidé mluvili, že rodiny Todrův a Ezofovičův jsou jako dvě řeky, z nichž jedna plyne v před a druhá nazpět. Obě neustále spolu bojují o to, která z nich by měla vzíti převahu. Řeči ty byly již přestaly, a lidé na ně zapomněli. Nyní počaly se opět šířiti po světě. Tím je Meir vinen. Tak to nemůže dále zůstati. Musíš s ním něco učiniti. Ty, tate, mysli o tom a rozkaž, my pak vykonáme rozkazy tvé.“

V nejistém světle za soumraku bylo viděti, kterak svraštělé líce Saulovy se zardívaly.

„Co s ním učiniti?“ tázal se stařec po dlouhém mlčení, a hlas jeho zněl jako přitlumené lkání.

„Třeba ho velmi přísně potrestati!“ zvolal Abraham.

„Třeba ho co nejdříve oženiti!“ pravil Rafael.

Ber, jenž byl posud mlčel, ozval se:

„Třeba ho poslati pryč.“

Saul dlouho přemýšlel, až konečně odpověděl:

„Všecky vaše rady jsou nedobré. Nemohu ho velmi přísně trestati. Co by tomu řekla duše otce mého Herše, jehož cestou on chce kráčeti, a jejž souditi není mi volno? Taktéž nemohu ho brzy oženiti, ježto dítě toto není takové jako jiné. Jestiť hrdé a vzdorovité, a nedá se okovati pouty.