Stránka:Meir Ezofovič.djvu/273

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

dovském na mnoho mil v okolí, porůznými, nesrozumitelnými ohlasy vnikala ve svět křesťanský.

Přiblíživ se tedy ku člověku tomu, tázal se dosti zdvořile, může-li viděti rabína šibovského.

Nedostal však odpovědi.

Člověk sedící na lavici natáhl k němu jen dlouhou, žlutou šíji a otevřel ještě více oči a ústa. Oslupění a snad i ještě jiný pocit náhle v něm vzbuzený dodal celému jeho i zevnějšku výrazu pohloupění, jež bylo skoro blízko blbosti. A nebylo vůbec divu, že Isák Todros, vida šlechtice zde stojícího, doznal dojmu tak ohromujícího. Byl to první Edomita, jenž překročil přes prah jeho, pokud on sám žil v té světničce; první, jejž oči jeho z blízka spatřily, a jenž promluvil k němu zvuky, rozléhajícími se v uších jeho úplně cize, nesrozumitelně, ba skoro divoce. Kdyby anděl Matatron, patron nebes a ochránce Israele, aneb dokonce vůdce satanů byl se mu zjevil, Isák Todros by se byl méně podivil a zhrozil; neboť s nadpřirozenými bytostmi poutaly ho poměry užší, ač nikoli bezprostřední. Zkoumal a znal jich původ, přirozenosť, všeliké jejich vlastnosti a skutky. Ale odkud přišel ten okázalý, vysoký člověk v ošklivém oděvu, jenž mu nedosahoval ani ke kolenům, s čelem bílým, jako by ženským, a s řečí nesrozumitelnou? Proč sem přišel? Čeho chtěl? Byl snad Idumejským? Filistínským? ukrutným Římanem, jenž zvítězil nad udatným Barkobekou? aneb aspoň Španělem, jenž vraždil proslulou rodinu Abrabanelů, a i předka jeho Todra hanebně vyhnal ze země své?

Kamioňský čekal chvíli odpovědi na otázku svou, a nemoha se jí dočekati, opět se tázal:

„Mohu viděti šibovského rabína?“

Postava lidská, jež se šeřila v koutě světničky, uslyševši zvuk toho hlasu poněkud silnějšího, okamžitě se pohnula a zvolna vstala. Reb Moše s ústy udivením otevře-