Kamionker ukázal prstem na tmavou lepenici, přilehlou ku zdi svatyně.
„Jakže!“ zvolal šlechtic, „v té chatrči?“
A zamířil ku chaloupce, ale již jen s Janklem; neboť Vitebský vida, že Kamioňský se zanáší nějakou záležitostí důležitou, snad i nepříjemnou, s poklonami a úsměvem opustil rychle dvůr synagogalný.
Dvéře chaloupky rabínovy již byly zavřeny, ale u otevřeného okna jejího stálo ještě několik lidí, již spolu tiše rozmlouvali a časem nesmělým okem pohlíželi do vnitřku chaloupky. Ale uvnitř bylo již hrobové ticho, a kdokoli by prve byl viděl, jak namáhavě a neunavně Isák Todros pracoval tolik hodin, měl by nepochybně za to, že nyní užíval odpočinku ve snu aneb v nečinnosti úplné. Ale mýlil by se velmi. Kromě několika krátkých nočních hodin, v nichžto spal spánek často rušený a trudný, jaký bývá sen lidí, již neustále duševně se namáhají a jichžto nervy jsou rozdrážděny, — Isák Todros nespal nikdy. Bylo to živé vtělení neunavné, vášnivé práce, jež neznala nechuti, plynoucí z jakékoli beznadějnosti, anebo bázlivé dbalosti o vlastní zdraví a žití. Tak i nyní po celodenním meškání v horké a dušné athmosféře, již ohromný nával lidí způsobil v těsné jeho chaloupce, po dlouhém vysílení ducha i prsou rabín šibovský neulehl na tvrdé lůžko své, aniž vyšel za městečko, kde by svěžesť a ticho ovanulo čelo jeho upocené a svraštělé prací namáhavou; ale zůstal na téže lavici, na níž seděl od bílého rána, a otevřev jen před sebou velkou knihu, zabral se ve čtení pilně, nábožně, na nic jiného nepamatuje. Ostatně tu knihu jako všecky jiné, jež byly jeho majetkem, přečetl již tolikráte, že ji skoro od začátku až do konce uměl na paměť. Čítal v ní však neustále, neboť ze slov jejich blyštěly mu vždy nové myšlenky a tajnosti, a on po konečném pochopení těch myšlenek a po odkrytí těch taj-
